Úvodní slovo
Mgr Pavlína Holárková
Jak být spokojený?
Přejte si žít v souladu se sebou.
Žijte každý den jako jedinečný a poslední.
Dělejte rozhodnutí, která rezonují s vaší moudrostí.
Více následujte, méně plánujte. Nespěchejte.
Respektujte život jako SVOU volbu.
Věřte svému snu, jako své jedinečné realitě.
Soustřeďte se na to, co máte, užívejte tyto dary a poděkujte za ně.
A teď se zhluboka nadechněte a vydechněte. Vnímáte se? Nebojte se být jedineční! Jste dokonalí, jste to VY.
Mějte pokoru, lásku a soucit sami se sebou.
Následujte svůj osud a buďte šťastní.
Aren
Mé přání
Mým přáním je, aby lidé na této planetě věděli, kdo ve skutečnosti jsou. Přeji si větší povědomí o této planetě. Lidé potřebují sdílet kódy s přírodou, planeta mluví, mluví neustále hlasitěji. Kolik lidí na světě by chtělo alespoň několikrát v životě poděkovat stromům za jejich kyslík? Kolik lidí rozvíjí ducha? Rodí se tak úžasné duše dětí, které mohou s tímto světem výrazně pomoci, pokud se lidstvo probudí. Pokora, láska, úcta k živé planetě, to je cesta.
Nestačí předávat videa o záchraně lidí, velryb, domovů. Žádná virtuální realita nebo technologie nenahrazuje pocit lásky. Jde také o duši planety. Každý z nás si musí uvědomit, jak důležité je srdce planety a její krystal.
Prosím lidstvo o krátkou meditaci a zamyšlení... klidný nádech a výdech v přítomnosti.
Sen je realita stejně jako realita je sen. Je třeba si uvědomit, že jsme kreativní pouhou myšlenkou. Pokud v tuto chvíli většina lidí vyvolá pocit lásky, míru, soucitu, svět by se změnil. Máme moc, nemáme moc vládnout, ale moc změnit. Každý člověk je jedinečný, důležitý, potřebný. Máme téměř osm miliard lidí a víme o sobě tak málo, spěcháme, stárneme rychleji. Takové želvy žijí déle, protože žijí pomalu. Co se od nich inspirovat? Země se nemůže točit rychleji a rychleji, nechce hořet svými sny. Poslouchejme univerzální tok věcí a pojďme konečně vést to nejlepší, co v nás je. Nedělejme tolik věcí, které nás nebaví. Následujme vnitřní dítě. Všichni bohové chtěli, abychom vytvořili, hráli a sledovali to, co jsme stvořili, pomalu, pomaleji. Máme na výběr, každý z nás má na výběr.
Představte si děti na rozkvetlé louce, maminka a otec sedí spolu s dětmi. Malují obrázek, mluví a dávají si navzájem příležitost poznat se. Dítě, které potřebuje znát vnitřek svých rodičů pak naplňuje vztah k sobě samému, najde partnera. Už ví, koho hledat. Dokonce i země, oheň, voda, vzduch jsou jako přátelé, mají vnitřní zdroj. Věřte, jsme to, co jsme. Věřím, že rozumíte. Vědomí se mění. Děkuji, že jsem to mohla napsat, děkuji těm, kteří stále mají čas. Díky bytostem, které rozumějí mně a mé rodině.